S blížícím se Adventem se nabízí otázka, jak moc se liší novodobé pojetí Vánoc od toho, jak toto období prožívali naši předci. Zkusme se vrátit o několik století zpět, konkrétně do 17. století. Tehdy se Vánoce slavily především v kostelech, protože lidé byli silně věřící. Oslavy Vánoc tak, jak je známe dnes, se objevily až mnohem později. Pojďme si udělat malý průřez tím, jaké zvyky dodržovali naši předci, a které zvyky se dochovaly dodnes.
Vánoční zvyky kdysi
Advent letos začíná 2. prosince a končí na Štědrý den, tedy 24. prosince.
Adventní období bylo ve znamení čekání na příchod Ježíše Krista a Štědrý večer představoval připomínku nebeské štědrosti, která lidem Ježíše seslala. A protože Štědrý večer zkrátka musel být štědrý, i chudí lidé se snažili v tento večer mít bohatou hostinu a připravený měšec pro případ, že by zavítal kolemjdoucí.
Lidé si vždy zakládali na pestrém jídelníčku, jehož složení se lišilo kraj od kraje. Na stole obvykle nechyběly nejrůznější oplatky s medem či zavařeninou, ale také slané s kořením a bylinkami. Oblíbeným štědrovečerním pokrmem našich předků byla houbová polévka nebo houbová omáčka.
Tradiční vánoční kapr a bramborový salát, jak si jej dáváme dnes, se objevil na štědrovečerním stole až v 19. století. Kapra v té době proslavila známá kuchařka Magdalena Rettigová.
Dárky si lidé začali dávat už v 16. století, zdobení stromku však přišlo až ve století devatenáctém. Tento zvyk k nám přišel z Německa. O první ozdobený vánoční stromek u nás se zasloužil Jan Karel Liebich, ředitel Stavovského divadla. Každý rok pořádal pro své přátel večírek na zámku v Libni. A právě zde v roce 1812 nechal jako překvapení ozdobit strom, pod kterým přibyly také dárečky a jesličky. Celá Praha pak nemluvila o ničem jiném. A postupně se začaly objevovat ozdobené stromky i v domácnostech bohatých měšťanů. Naši předkové je zdobili vším možným, nejčastěji sušeným ovocem nebo cukrovím. Později se přidaly skleněné ozdobičky a světýlka.
Dříve si lidé nemohli dovolit dárky za velké peníze, o to více pak dbali na praktičnost i ruční výrobu. Děti byly zvyklé dostat jeden či dva dárky, a ne celou kupu, jako je tomu mnohdy dnes.
Věděli jste, že skandinávské země nemají ani Ježíška, ani Santu, ale rošťáckého malého skřítka, který dává dětem dárky? Rodiny mu nechávají v místnosti mističku s rýžovým pudinkem nebo ovesnou kaší. Věří, že pokud by to neudělaly, mohl by jim dárky zase ukrást.
Vánoční pojetí dnes
Pokud bychom to shrnuli, lze říci, že dřívější a současné pojetí Vánoc se zase tak moc neliší. Hlavní myšlenka udělat radost našim blízkým a obdarovat je nějakým pěkným dárkem zůstává stejná. Hlavní rozdíl je spíše komerce, se kterou jsou dnes Vánoce neodmyslitelně spojené. Lidé v tomnich vidí byznys a kouzlo tohoto církevního svátku zůstává upozaděno. A to zejména v oblasti dárků.
Jen pro zajímavost minulý rok lidé utratili za vánoční dárky v průměru 10 tisíc korun, což není málo. A letos tomu nebude patrně jinak.
Řadu zvyků jsme převzali po našich rodičích a prarodičích, takže i dnes pouštíme ořechové lodičky v umyvadle, rozkrajujeme jablíčko, vkládáme pod talíře mince a šupiny nebo lijeme olovo, abychom se dozvěděli, co nás v příštím roce čeká. Zároveň každou adventní neděli zapalujeme na adventním věnci jednu další svíčku. Zapalují se vždy proti směru hodinových ručiček. A odkud se vzal tento zvyk? Dostal se k nám v polovině 20. století opět z Německa. Věnec symbolizuje kříž Ježíše Krista.
V Babičkářství najdete inspiraci především na dárky pro babičku, dědečka, ale i ostatní členy rodiny. Společně můžete zavzpomínat u Časosběrné kroniky naší rodiny, která umožňuje zachytit ty nejkrásnější momenty v roce, nebo začít tvořit rodinný strom života. A večer se usaďte do křesla a otevřete si Velkou knihu vánočních detektivek a záhad a zpříjemněte si klidnou vánoční atmosféru u záhadných příběhů světoznámých autorů.
Přejeme vám krásný adventní čas, a nezapomeňte, Vánoce nejsou jen o hektickém nakupování dárků, ale hlavně o setkávání s našimi blízkými.